Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
miluji turistiku a cestování, takže se nepokouším o umělecké výtvory, ale hlavně dokumentuji průběh cest pro další nadšence :-), kteří se zde třeba budou inspirovat. Za komentáře děkuji.

Udělejte si ze svých alb kalendář

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

56 fotek, duben 2016, 39 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, města, příroda, země
Island má asi 377 000 obyvatel. Hlavním městem je Reykjavík s asi 118 000 obyvatel, ale rozkládá se na poměrně velkém území (no jo, oni nemusí nijak šetřit plochou!) na jihozápadě ostrova. Má starší i novou zástavbu. Nejmodernější je budova opery Harpa. Dominantou a nejvyšší budovou města je katedrála 74,5 m dostavěnou v roce 1986. Vila Höf?i je významná setkáním Gorbačova s Clintonem - hrdě ji ukazují a udržují. Přestože teploty na Islandu díky Golfskému proudu jsou mírné - v létě max. do 20 st. a v zimě min. -10 st., tak v donbě našeho pobytu koncem dubna bylo asi 20 st., modrá obloha (dokonce jsme se i opálili) a u nás sněžilo :-) ! Selfoss je největší město jižního Islandu - cca kolem 6 000 obyvatel. Na Islandské poměry velké město.Hotel byl kvalitní.
Absolvovali jsme i výlet za velrybami - bylo jich kolem lodí hodně, ale kromě hřbetů se nám mrchy moc nepředvedly.
56 fotek a 2 videa, loni na jaře, 34 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, příroda, země
Po silnici č. 1, která vede kolem celého ostrova jsme přijeli na jihu k vodopádům Skógafoss (lesní vodopád), skanzenu Skógar a dalšímu vodopádu Seljalandfoss. Dále v oblasti Mýrdalur jsme se "prošli" po Black beach- Černé pláži Mýrdalshreppur na pobřeží Atlantiku a nedaleko odtud k ledovci Mýrdalsjökull. Skalním útvarům blízko Černé pláže se říkalo, že jsou vstupní branou na Island. Nicméně koupat se na této pláži dá jen tlustým otužilcům - silný vítr nás stěží udržel v napřímené poloze a i přes slunné počasí tam byla zima. Čedičová skála s osmistěnnými kameny byla úchvatná. Ledovec Mýrdalsjökull byl na rozdíl od norského pokrytý černou vrstvou prachu a písku. Projížděli jsme poblíž nechvalně proslulé sopky z 2010Eyjafjallajökull - po erupci však už nebylo ani památky - asi také proto, že většina pohoří, sopek a kopců je holá a tmavá nebo pokratá sněhem či ledem. Směrem k západu jsme se dostali do oblasti ság, pověstí z mytologie a dávné historie Islandu - oblasti Reykholt (Saga Snorra). V povodí řeky Hvíty jsou vodády Barnafoss. Zajímavá je i zastávka u mohutných vařících pramenů Deidartunguhver, kterými je zásobován Reykjavík. Pokud by si někdo myslel, že jsou horké prameny na každém kroku a jsou jimi vytápěné běžné chodníky ve městech, tak se to nezakládá na pravdě. Činnou sopku jsme také neviděli žádnou. Ale za návštěvu stál maják Akranes, kde jsme poprosili strážce majáku a za společnou fotku na facebook jsme mohli vystoupit nahoru - až s výjimkou směru k městečku, byl pohled do dálky k horám až neskutečně pohádkový jako z kreseb J. Warrena.
47 fotek a 3 videa, loni na jaře, 42 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, města, příroda, země
Přílet do Keflavíku a návštěva míst na jihozápadním poloostrově Reykjanes – rybářská osada Hafnir a Reykjanestá s majákem – v dáli byl ostrov nebo spíš ptačí skála Eldey. Pobřeží Atlantiku bylo divoké a skalnaté. O kousek dál jsme se zastavili v místě, kde byl vidět pohyb zemských euroatlantických desek. Každý rok byl pohyb o cca 1 cm. Tento pohyb byl velmi patrný i v Národním parku Tingvellir – bylo to krásné území, kde se začínají vysazovat i lesy. Bylo to místo národního významu, kde se roku 930 uskutečnil sněm – Alting. Další významná místa v okolí – vodopády Gullfoss a gejzír Strokkur, kde každých cca 7 mimut tryskala do výše asi 20 m vařící voda. V okolí byla ještě spousta jiných malých horkých pramenů. A totéž v místě Krýsuvík- Altún – sirnaté prameny vařící vody. Na poloostrově Reykjanes byla především lávová pole bez vegetace nebo jen s porostem mechu případně lišejníku. Zajímavá, ale chudá země. K obživě býval jen rybolov. V minulosti vykáseli lesy a vyhubili nelétavého ptáka Alku a v současnosti se živí i mimo jiné papuchalky – ty jsme neviděli, protože se ještě nenavrátili z moře na hnízdoviště. Jinak větší zvířata žádná a kromě racků, rybáků a ústřičníků ani mnoho běžných ptáků – snad v létě, kdy je země zelená, ale plná komárů a bodavých mušek.
37 fotek, 2.4.2016, 34 zobrazení, 5 komentářů | krajina, města, příroda
Z Peruce, kde Oldřich potkal Boženu, jak pere prádlo u studánky jsme se vydali po modré za bledulemi k Šebínu přes Krásnou vyhlídku, Chrastín, Horku, kde jsme odbočili na neznačenou stezku a pokračovali k Levousům do Křesína na vlak - celkem asi 12 km pohodlné cesty. Bledule už téměř odkvétaly a z hradiště Šebín toho také moc nezbylo - ale jaro začalo v plném proudu, takže to byl hezky prožitý den.
Ohlašovalo se slunečné počasí, tak jsme se vydali na kratší výlet v okolí Prahy, a to nahoru nad skály, které lemují silnici ke Štěchovicím. Dojeli jsme na konečnou 318 do Jíloviště a po červené se vydali na cestu. Z turistické značky jsme potom sešli k okraji svahu - byly tam krásné vyhlídky, i když v mlžném oparu. Ale bylo to krásné. V borovicovém lese natropila docela spoušť nedávná větší nadílka těžkého sněhu. Došli jsme na okraj Zbraslavi - celkem asi 6 km-dál po silnici to nemělo smysl. Nad kamenolom se nám nepodařilo sejít.
15 fotek, 27.2.2016, 42 zobrazení, 3 komentáře | cestování, krajina, příroda
Po delší době jsme se vydaly provětrat se a na kratší výlet kousek za Dobříš. Bylo to překvapení - v Praze ani vločka a tady docela romantika - sníh napadl mokrý a přes noc zmrzl. I cesty byly zmrzlé - bohudík. Ze Studeného vrchu od rozhledny jsme pokračovaly na rozcestí Kuchyňka - je tam hezké rozcesti 4 obcí - Dobříš, Hostomice, Rosovice a Buková. Stejnou cestou jsme šly zpět - celkem asi pohodlných 7,5 km.
30 fotek, 5.9.2015, 61 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, příroda
Třístoličník je hraniční hora mezi ČR a SRN. Je cca 5 km vzdálená od nejvyšší hory Šumavy Plechý, který ovšem ČR odděluje od Rakouska. Vyšly jsme ve dvou z Nového údolí, kam jsme dojely vlakem ze Stožce, kam jsme docestovaly autem. Vláčky jezdí cca každou hodinu ze směru od Volar ( a dále) anebo od Č.B. Ze Stožce k Novému údolí (4,5 km) už vede jen cyklostezka nebo turistická cest. Trať ČD tam končí. Cesta z Nového údolí na Třístoličník měří cca 7,5 km. Stejnou cestou jsme šly zpět na rozdíl od party, kterou jsme několikrát potkávaly - Ti sestoupili po asfaltové silničce do SRN přes Haidmühle - ta byla sice mírnější, ale byla delší. Avizovaný déšť se nekonal, ale sluníčko bylo líné a na vrcholu byla zima a studený vítr. Jen pro zajímavost - z vrcholu hory byla dobře vidět pomyslná čára mezi suchými smrky na straně české a zeleným lesem na straně německé.
77 fotek, 18.7.2015, 51 zobrazení, 14 komentářů | cestování, města, země
Cestou zpět do ČR jsme využili 9 hod. přestávky k prohlídce hezkého moderního města Oslo a návštěvy muzea Vikingů, muzea lodě Fram, radnice, moderní Opera Housu a navštívili jsme park Frognerpark se sochami Gustava Vigelanda.
49 fotek, 17.7.2015, 91 zobrazení, 6 komentářů | cestování, krajina, příroda, země
Zlatý hřeb zájezdu je "zlatá cesta severu" - předpověď modrého nebe vyšlo! Opět dvouhodinová cesta údolím Otty a před jezerem Djupvatnet odbočka vpravo na horu Dalsnibbu, ze které byl nádherný výhled do zeleného údolí a fjord Geiranger - prý nejkrásnější. Od fjorku prudkými serpentinami - orlí cestou - směr na Eidsdal a trajektem přes Norddalsfjord do Linge, po silnici č. 63 přes Gudbrandsjuvet k vodopádu Stigfoss nad vybudovanou Trollí cestou ve strmé skalní stěně. Dále jsme pokračovali údolím řeky Raumy (Romsdal) k Trollí stěně a zpět do Otty. Sobí kůže jsou příjemně měkké a husté. Dlouhá cesta stála za to.
26 fotek, 16.7.2015, 83 zobrazení, 8 komentářů | cestování, krajina, příroda, země
Další den jsme se vydali dvouhodinovou cestou údolím řeky Otta (Ottadal) na sever směr ledovec Jostedalsbreen - ke splazu Briksdalsbreen. Krásna cesta - méně fotek, protože bychom asi nikam nedojeli. Byl vidět přechod normální krajiny, jako u nás v podhorském pásmu, která přecházela do lesotundry a více na sever do tundry. Krásná čistá jezera a vodopády nebo mohutné peřeje řeky Otty. Krajina málo obydlená - sem tam nějaká vesnička, kempy. Města Lom a Stryn jsou ve srovnání s našimi malá, s naprosto odlišnou architekturou. Od parkoviště ke splazu to bylo asi 3 km - cestou bylo dobře vidět, jak se ledovec změnšuje a ustupuje. Návštěvníci mohli zvolit jízdu automobilem - vozili se hlavně mladí Japonci nebo Číňané (nepoznali jsme ty lenochy s rouškami na obličeji). Překvapilo mě, že tam nejezdily elektromobily - smrad z výfulů byl na nimi hrozný. Díky mlze a dešti jsme vrchol splazu viděli jen nejasně. Do kempu jsme se vraceli stejnou cestou.
31 fotek, červenec 2015, 48 zobrazení, 6 komentářů | cestování, krajina, země
Cestu do Norska busem jsme absolvovali přejezdem přes Nemecko do Rostocku, trajektem do Dánska, přes Dánsko a Öresundský most do Malmö ve Švédsku a dále na Göteborg a do Norska. V jižním Švédsk ubyla krajina na turistiku, ale málo obydlená - to by byly asi moc dlouhé tůry. Cestu jsme za slunce skončili v kempu Hoysand.Chatičky nic moc a palandy hrozily zřícením - nicméně jednu noc jsme vydrželi a ráno frčeli za deště směr Lillehammer kolem největšího norského jezera Mjosa. V Lillehammeru jsme navštívili skanzen Maihaugen a pokračovali na nocleh do Města Otta a kempu u řeky Otta - tam se nám líbilo více - chatičky lépe vybavené, ale byla tam podstaně větší zima, protože to bylo výše na sever.
19 fotek, 6.7.2015, 42 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, města, příroda
Cestou ze Šumavy jsme se zastavily na vodním zámku Blatná u Strakonic. Tento se mi moc líbí - je u zámku velký park se spoustou pávů klasických i bílých a jejich kříženců - jen byli zrovna vypelichaní. V parku je množství daňků - jsou zvyklí na děti a krmení, takže nezbývá než doporučit jako výlet pro rodiny s dětmi.
36 fotek, 6.7.2015, 37 zobrazení, 4 komentáře | cestování, krajina, příroda
Poslední den jsme na Šumavě navštívily Tříjezerní a potom Jezerní slať. Vyšli jsme z Antýglu po červené a dále po žluté - ta se místy nechtěla ukázat. Cesta vedla přes most "rechle" - vody ve Vydře bylo dost pomálu, dále kolem Vchynicko-tetovského kanálu, pak odbočit doleva a žlutá vede až k Tříjezerní slati. Pokračovali jsme zkratkou po cyklostezce k Rybárně a podél Roklanského potoka až do Modravy - nádherná cesta. K Jezerní slati jsme popojeli směrem na Horskou Kvildu.
46 fotek, 5.7.2015, 44 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, příroda
Další den pobytu na okraji Železné Rudy jsme se vydali na Špičák, který je vysoký 1202 m.n.m. i na rozhlednu a dále k Černému jezeru po červené. Zpět od jezera po žluté, protože v tom úporném vedru se nám nechtělo stoupat po červené do prudšího kopce, tak jsme zvolili žlutou a dále zelenou k Čertovu jezeru - cesta byla delší, ale docela pohodlná a část ve stínu. OD ČErtova jezera zpět do Železné Rudy ke sportovnímu areálu, kde jsme cestu zahájili. Až na to vedro to bylo prima.
41 fotek, 4.7.2015, 31 zobrazení, 3 komentáře | cestování, krajina, příroda
Z Železné Rudy (penzion Sirotek), kde jsme byli ubytovaní jsme vyjeli lanovkou přes Hofmanky na Pancíř a dále po červené k Tomandlovu kříži. Potom k bývalým Šmauzům, Prameništi, Novému Brunstu, Hofmankám a zpět do Železné Rudy.
Vzhledem k vedru jsme vzdálenost nepřeháněli a cestou fotili spoustu méně známých nebo chráněných kytiček.
50 fotek, 6.6.2015, 113 zobrazení, 3 komentáře | cestování, krajina, příroda, země
Oblast Cinque terre se nachází východně od Janova a je součástí Levantské riviery a je to oblast pod záštitou UNESCO.Jedná se o 5 skalních městečekc, z nichž jen 4 jsou přístupná z moře a třetí v pořadí - Corniglia je spojeno se světem tratí. Plavbu jsme zahájili v La Spezia - "Zátoka básníků". První prohlídku jsme začali v Portovenere (městečko sece nenáleží do pětice), ale je na výběžku proti strategickému ostrůvku a je stejně hezké a zajímavé. Městečka Cinque terre jsou v pořadí Riomaggiore, Manarola, Corniglia, Vernazza a poslední největší z nich Monterosso. Tam jsme vystoupili a prošli si městečko a hlavně se v tom pařáku vykoupali v chladnější křišťálově čisté vodě na pláži za tunelem. Zpět jsme se vraceli vlakem, ale vystoupili ve Vernazze a Riomaggiore (je asi nejfotografovanější) a prošli si městečka. Krása.
30 fotek, 5.6.2015, 79 zobrazení, 1 komentář | cestování, krajina, příroda, země
Na Elbu jsme vyplouvali z přístavu Piombino - název podle těžby olova. Plavba trvala cca 1 hodinu a přistáli jsme v hlavním městě Portoferraio největšího toskánského ostrova Elba. Na ostrově žil asi 10 let ve vyhnanství francouzský císař Napoleon. Nechal ve městě postanit penost a k prohlídce se nabízí Napoleonova residence Villa dei Mulini - bylo vedro k padnutí, tak jsme raději šli k moři a podívali se do Archeologického muzea. Z ostrova mě však nejvíce nadchla cesta lanovkou v otevřených košících na nejvyšší horu Elby Monte Capanne 1018 m.n.m. z městečka Marciana. Na vrcholku se zdá být hora daleko vyšší - asi je to tím, že úpatí je nízká nadmořská výška. Pohled shora byl úchvatný - jen nebylo dost jano, aby byla vidět např. Korsika. V Železných horách se těžila ruda - odtud a načervenalé barvy mají svůj název. Ubytování bylo v příjemném hotelu Flora blízko moře v Marina di Bibboně - v Ligurii.
45 fotek, 4.6.2015, 52 zobrazení, 1 komentář | cestování, krajina, města, země
Janov je největší italský přístav s moderní architekturou a hlavní město Ligurie. Centrální náměstí, pojmenované po mecenáši De Ferrari se pozná podle velké fontány a velkého písmena "R". Levantská riviera se nachází na východ od Janova a v lecčemž připomíná oblast Cinque terre (UNESCO), jen je obydlenější a komerčnější - micméně je krásná. Poznali jsme ji z lodě, která vyplula z Camogli - tam jsme se dostali vlakem z Janova. Plavba vedla přes klášter San Frutuoso, Portofino do Santa Margherity.
27 fotek, 31.5.2015, 44 zobrazení, 9 komentářů | cestování, krajina, příroda
Do třetice Lednice - už po několikáté. Škoda, že jsou ze stromů a keřů odstraněny popisky - musí se zakoupit průvodce - nechtělo se mi už vracet. Tak jsme koukaly po kachnách, ptácích a co kde létá. Obrouvskou radost jsem měla z objevu ROHÁČE! Je opravdu velký a narazit na něj není na výletech snadné.
52 fotek, 30.5.2015, 41 zobrazení, 3 komentáře | cestování, krajina, příroda
Po nějaké době na Pálavě znovu, jen o něco dříve, než na podzim. Stejně jako v Mikulově spousty rostlin, které jsou chráněné a davy lidí na Dívčím hradu. Jen mi vrtá v hlavě, jaký dravec to kroužil nad Martinkou a co ten bílý doubek? Jo a zmokly jsme, že na nás nezůstala nit suchá 300 m od hospody a to měla být jen ojedinělá přeháňka - ale ta se tedy přehnala :-)

Komentáře

přidat komentář